S třetí symfonií vytvořil Ludwig van Beethoven nejen hudební mistrovské dílo, ale zároveň položil základ pro velká klasicko-romantická díla této kategorie. Čtyřvětá, celkově přibližně padesátiminutová symfonie, která nese přízvisko Eroica, nejenže formálně překonala veškeré dosud existující rozměry. Pouze první věta odpovídá celkové délce symfonie od Mozarta nebo Haydna. Poprvé se navíc do symfonie dostal smuteční pochod. Z tohoto díla, které vzniklo pod vlivem francouzské revoluce, promlouvají především vášeň, smutek a veselí. Beethoven, jak se traduje, původně chtěl svou třetí symfonii nazvat podle francouzského konzula Napoleona „Bonaparte“, kterého v té době obdivoval. Avšak zklamaný skladatel měl tuto myšlenku po Napoleonově sebevědomí v roce 1804 rychle zavrhnout a název rozlíceně odstranit z titulního listu. V nadpisu prvního londýnského vydání partitury z roku 1809 se hovoří o neznámém hrdinovi nebo o „velkém člověku“ (Sinfonia Eroica composta per celebrare la morte d'un Eroe nebo později per festeggiare il sovvenire di un grand'uomo); což znamená, že „otázka hrdiny“ i přes četné spekulace dodnes není jasně vyřešena. Není však tajemstvím, že Beethoven sám považoval Eroicu za svou nejvýznamnější symfonii. PROGRAMLudwig van BeethovenSymfonie č. 3 Es-dur op. 55 („Eroica“) Všechny termíny